Válka v Sýrii vypukla v roce 2011. Již o rok později jsme začali lidem, které vyhnala z domovů, pomáhat. Jakou podobu má diakonická pomoc, které naše projekty považujeme za nejúspěšnější a jak vypadá naše pomoc v číslech, se dočtete v rozhovoru s ředitelkou našeho střediska, Kristinou Ambrožovou.
Kristino, kde pomáhá Diakonie syrským uprchlíkům?
Přímo na území Sýrie jsme dělali projekt jen v roce 2016, ale od roku 2012 pomáháme syrským uprchlíkům v sousedních zemích – Iráku, Jordánsku a Libanonu.
Dá se nějak vyčíslit objem pomoci, který od nás Syrští uprchlíci dostali?
Určitě, každý rok překládáme přesné vyúčtování našich projektů. Nedávno jsme spočítali, že za celých sedm let jsme poslali do všech zemí necelých 30 milionů Kč. Z pohledu absolutních čísel byl nejúspěšnější rok 2017, kdy jsme pracovali v Jordánsku a Libanonu a poskytli do oblasti pomoc za 6,4 mil Kč. Velká část prostředků pochází z humanitárních dotací Ministerstva zahaničních věcí . Další díl pak od našich věrných soukromých dárců a také přímo od evangelické církve. Za což jim patří velký dík.
Které projekty se podle tebe povedly? Je něco, co se nepovedlo a proč?
Asi je férové říci, že já pracuju v našem středisku teprve rok, tak bych nechtěla kritizovat práci kolegů, ani se chlubit cizím peřím.
Diakonie dlouhodobě pracuje v jordánském uprchlickém táboře v Za´atarí, kde vybudovala společně s Lutheran World Federation komunitní centrum Peace Oasis. Děti si sem chodí ve volném čase hrát, probíhá tu řada různých aktivit pro mládež a dospělé. Pořádali jsme kurzy holičství a kadeřnictví, šití, kancelářské či IT kurzy, učíme drobnému podnikání nebo pořádáme různé umělecké workshopy. Je pravda, že právě v loňském roce jsme v Za´atarí plánovali výstavbu zastíněného, chráněného dětského hřiště a povolení ke stavbě jsme získali až na začátku letošního roku, to bylo pro nás nečekané administrativní zdržení. Ale to je marginální problém v celém objemu práce a hlavní je, že už se začalo stavět.
|
|
|
Co v Libanonu?
Právě v Libanonu pracujeme od roku 2017 na velmi potřebném a efektivním projektu. Pomáháme nejchudším rodinám syrských uprchlíků žijících v slumu na okraji Bejrútu a v údolí Bikká a také nejzranitelnějším místním rodinám. Dáváme jim potravinové poukázky, sunar a plenky pro malé děti a máme tam sociální fond, ze kterého mohou ti nejchudší čerpat prostředky třeba na nákup topení na zimu. Loni na podzim jsem měla možnost obě oblasti v Libanonu osobně navštívit a uvědomila jsem si skutečnou naléhavost situace lidí, kteří tam žijí – ať už Syřanů nebo chudých místních rodin.
Co je největší výzvou v místě, aby pomoc byla efektivní?
Z našeho pohledu je klíčové najít spolehlivého lokálního partnera, který je v přímém kontaktu s příjemci naší pomoci a který má dostatečnou kapacitu a know how, aby dokázal pomoc efektivně zacílit. My na místě spolupracujeme s lokálními křesťanskými organizacemi, kde je spolupráce velmi dobrá. Jsou to lidé, kteří mají dobré místní znalosti a kontakty. Jsou schopni identifikovat nejpotřebnější oblasti a rodiny. Platí zde dohody a dobré slovo, vládne velká důvěra. To pokládáme za velkou výhodu.
|
|
|
Zmiňovala jsi, že si loni byla v Libanonu, jak se tam našim partnerům pracuje?
Organizace Merath, které pomoc koordinují na místě, čelí velkému tlaku lidí žádajících o pomoc – musí vybrat ty nejpotřebnější. A také pracují v prostředí, které jednoznačně není nakloněno pomoci syrským uprchlíkům. V Libanonu je situace obzvlášť komplikovaná, protože je to země, která sama prošla občanskou válkou.
Letos pořádáte opět sbírku na pomoc syrským uprchlíkům. Jsou Češi štědří dárci?
Můžeme mluvit jenom za naše dárce. Naši dárci jsou štědří a zároveň nároční – potřebují konkrétní informace, na co darují. Zkoumají smysl projektu a jeho realizaci relativně podrobně, vybírají si. Pokud je dokážeme přesvědčit, jsou nám věrní, přispívají pravidelně a dlouhé roky. Jsme na ně hrdí a s pokorou jim děkujeme za podporu.
