Katka vypráví

Etiopií se letos šíří vlna protestů , jaké země čtvrt století nepamatuje. Demonstrace v Bahir Daru probíhaly zrovna v době mé návštěvy.

První dny v Etiopii šlo všechno hladce. Ale když jsem měla před sebou posledních 500 kilometrů cesty do Bahir Daru, dostala jsem varování, že se „něco chystá“ a že další plán cesty musím dobře zvážit. To už jsem byla na území Amharského regionu ve městě Dessie. Bahir Dar je hlavní město právě Amharského regionu na severu země.

S místními spolupracovníky Diakonie jsme nejprve rozmýšleli, jestli bude vhodnější poslední kilometry překonat vzduchem či po zemi. Potom ale přišla zpráva, že Bahir Dar je na nohou – a pak přestaly zprávy přicházet úplně.

Odříznutá města i spojení

K povaze etiopského režimu patří, že je formálně demokratický . Skutečnost je ale složitější, což se projevilo i v srpnových dnech. Vládní síly obklíčily rozbouřená místa a odřízly je nejen fyzicky, ale i od sociálních sítí či internetu. I telefonické spojení jsme navazovali jen obtížně. K tomu přidejte skutečnost, že etiopská společnost žije v pocitu všudypřítomné kontroly a lidé se bojí o některých tématech mluvit otevřeně.

Oběti na životech při demonstracích

Nedalo se zjistit, co se děje: proč se protesty konají, kde všude a jak jsou rozsáhlé. Ví se jen, že zásah proti protestujícím byl tvrdý. Na straně demonstrantů zemřelo asi sto lidí . OSN vyzvala etiopskou vládu, aby umožnila mezinárodní vyšetřování celé záležitosti. Ta to ale odmítla.

Není snadné pochopit, o co se v Etiopii hraje . Země s více než tisíciletou tradicí státnosti a se 100 miliony obyvatel různých etnik je velmi chudá. Zároveň posledních 25 let životní úroveň výrazně roste. V zemi pozorujete korupci a další problémy, současně ale vidíte úspěšnou snahu zemi pozdvihnout.

Diakonie vede ženy k soběstačnosti

V Etiopii se dá v rámci možností svobodně podnikat . S tím pracuje i Diakonie ve svém projektu . V Bahir Daru od roku 2008 pomohla 416 ženám , které byly původně jako samoživitelky, mnohdy nemocné AIDS, odsouzeny k životu bez prostředků nebo k vykořisťování na trhu práce. Darovaný malý základní kapitál a školení v podnikatelských dovednostech jim umožnily začít se samostatně živit .

Velmi často tyto ženy provozují stánky s občerstvením nebo vlastní či pouliční obchůdky. Tytéž možnosti dává Diakonie i dosud nezaměstnaným mladým lidem .

Ve městě, které patří pro svou polohu na březích jezera Tana a řeky Modrý Nil k nejoblíbenějším turistickým destinacím, má i tohle malé podnikání sílu postavit člověka na vlastní nohy . Samostatné ženy si pak můžou dovolit posílat svoje děti do školy a některé k sobě přijmou i sirotky po svých příbuzných. Diakonie v Bahir Daru ostatně podporuje i děti žijící na hranici bídy .

těžká role žen ve společnosti

Nerovnost a nejistota

Hospodářský růst země se žene vzhůru mimo jiné i díky masivním čínským investicím . Obyvatelé ale podle všeho zažívají rozčarování z prohlubující se sociální nerovnosti . U několika málo procent vyvolených se koncentruje velké bohatství, zatímco životní úroveň většiny sice roste, ale výrazně pomaleji.

O své se také hlásí řada velkých etnik Etiopie , která jsou přesvědčená, že centrální vláda nebere ohled na jejich zájmy. Zemědělci navíc žijí v nejistotě : půdu vlastní stát a rozsáhlé pozemkové reformy budí v drobných nájemcích strach, že přijdou o svá pole, na kterých hospodaří často desítky let.

Kombinace všech těchto skutečností je pravděpodobně důvodem, proč lidé vyrážejí do ulic i přes vědomí, že jim hrozí nebezpečí.

Jak stabilizovat zemi?

Nikdo si netroufá odhadnout, jak se situace v Etiopii vyvine. V Evropanovi se přitom v úvahách nad budoucností země perou dva protichůdné principy. Dosud uplatňovaná vláda tvrdé ruky je problematická . Je ale možné v chudé mnohonárodnostní zemi, kde před pětadvaceti panoval totalitní stalinistický režim, udržet bez pevné ruky stabilitu ? Tato stabilita ostatně umožňuje i Diakonii pomáhat místním lidem. Vládní orgány přitom reagují na tuto pomoc aktivně, jak jsem se přesvědčila v městě Dessie, kde moje cesta předčasně skončila.

Ve vězení s dětmi

Navštívila jsem jedno vězení díky kontaktům na etiopskou evangelikální církev EECMY, která se silně angažuje v sociální pomoci. Byli jsme vpuštěni, protože se oficiální místa chtěla pochlubit. Vězněné ženy mají u sebe i své děti .

Vězni ještě nedávno ­přespávali v holých místnostech bez postelí . Dnes jsou cely vybavené palandami . První várku paland dodala místní církev díky financím od německých partnerů. Když to státní orgány zaregistrovaly, zbytek věznice vybavily na vlastní náklady dalšími postelemi.

Věznice v Dessie – ubytování pro matky s dětmi

Změny přicházejí – ale jaké?

Tato drobná historka ilustruje, jak dnes Etiopie funguje. Neklidné časy, kterými dnes země prochází, každopádně mohou přinést velké změny . Těžko odhadnout, jestli k lepšímu nebo k horšímu.

Nepovedlo se mi tentokrát setkat se se ženami v Bahir Daru. Ale z vyprávění etiopských kolegů vím, že se konkrétní ženy postavily na vlastní nohy . A Etiopie potřebuje soběstačné lidi, kteří chtějí žít důstojný život .

Kateřina Novotná, koordinátorka zahraničních projektů