Osobní postřehy i pohled do historie, současná situace v zemi a práce humanitárních organizací. Kolegyně Ilona Gajdíková navštívila v srpnu 2014 uprchlické tábory na západě Myanmaru a přivezla své poznámky z cesty i fakta a čísla. Proč je důležitá požární prevence a co je to longhaus?
„…děti mají krásné oči, hodně holčiček má krátké vlásky, ve kterých mají barevné sponky a ozdůbky; někteří dospělí mají oči plné bolesti, občas si tu připadám trochu nepatřičně; některé děti, které nafasovaly batoh od UNICEFu, jsou menší než ten batoh; obecná školní uniforma – bílý vršek a temně zelený spodek; ve městě vypálená místa zarostlá vegetací, zříceniny mešit, normální domy z bambusu vyhořely do základu; kolem jednoho stromu něco jako lavice a na ní noviny a nějaké čtivo, prý je to knihovna; hodně výpadků elektřiny; a pořád prší…“ (Ilona Gajdíková, poznámky z cesty, srpen 2014)
Od Barmy k Myanmaru
Barma/Myanmar je se svými asi 52 miliony obyvatel jedním z nejchudších států na jihovýchodě Asie. Původní barmské království se dostalo na konci 19. století pod britskou kontrolu a v roce 1937 se Barma stala britskou kolonií . Za druhé světové války byla Barma okupována Japonskem. Nezávislost získala Barma v roce 1948 .
Brzy se země propadla do občanské války , která byla vystřídána v roce 1962 socialistickou diktaturou . Padesát let vlády vojenské junty přineslo Barmě mezinárodní izolaci a znemožnilo sociální a ekonomický rozvoj. V roce 1989 změnila junta oficiální název státu na Svaz Myanma. Od roku 2011 má Republika Myanmarský svaz svou civilní vládu , přesto je situace v zemi velmi komplikovaná a na různých místech probíhají střety mezi etnickými skupinami.
Oficiálně je v zemi uznáno 135 národnostních skupin , největší skupina jsou Barmánci. Ostatní národnosti tvoří asi 30 % obyvatelstva. Převažující náboženství je buddhismus (89 %). Ke křesťanství a islámu se hlásí po 4 % obyvatel země.
Střety mezi národnostními skupinami
V červnu a říjnu roku 2012 došlo ve státě Rakhine na západě země ke střetům mezi příslušníky budhistické a muslimské (Rohingyové) komunity . Konflikty přinesly ztráty na životech a vedly k tomu, že přes 140 000 osob z obou etnik muselo uprchnout ze svých domovů. V 21 uprchlických táborech v blízkosti Sittwe, hlavního města státu Rakhine, žije v dočasných přístřešcích skoro 70 % tzv. vnitřních přesídlenců . V jednotlivých táborech přebývá až 15 000 lidí.
96 % vnitřních uprchlíků v táborech jsou muslimští Rohingyové , kterých je v Rakhine mezi 700 000 až 1,4 miliony. Rohingyové jsou v Barmě stále považováni za nelegální přistěhovalce ze sousedního Bangladéše a většina z příslušníků tohoto etnika tak nemá žádné státní občanství, přestože mnozí Rohingyové žijí na území Barmy již několik století.
Život v táborech
V provizorních táborech je život velmi obtížný. Velké nebezpečí představují požáry , které během pár hodin dokážou zničit celý tábor. Příčinou požárů je otevřený oheň , na kterém se vaří, nebo svíčky. Lidé žijí obvykle v tzv. longhausech , dlouhých domech postavených z bambusu, dřeva a rákosu, tedy z velmi hořlavého materiálu. V jednom longhausu bydlí až 8 rodin.
Kromě ohně ohrožují tábory i další živelní pohromy – záplavy či časté cyklony . Tábory jsou totiž vybudovány v nízko položených oblastech blízko moře a zvlášť v období dešťů je bahno všudypřítomné. Obyvatele táborů trápí kromě nepříznivých vnějších podmínek také traumata z konfliktu, ze ztráty domova, živobytí a bezpečí.
Podle poznámek a vyprávění Ilony Gajdíkové zapsala Hana Pfannová
