Osobní postřehy i pohled do historie, současná situace v zemi a práce humanitárních organizací. Kolegyně Ilona Gajdíková navštívila v srpnu 2014 uprchlické tábory na západě Myanmaru a přivezla své poznámky z cesty i fakta a čísla. Proč je důležitá požární prevence a co je to longhaus? 3. část.
Ženy v protipožárních školeních
Velký úspěch je, že se podařilo do protipožárních školení zapojit také ženy . Ty jsou totiž v každodenním kontaktu s otevřeným ohněm .
V roce 2014 bylo proškoleno ve čtrnácti uprchlických táborech 140 dobrovolníků, z toho 124 žen z muslimské i z budhistické komunity. Ve spolupráci s hasičskou brigádou bylo připraveno třídenní školení pro ženy , které se soustředilo na roli ženy na osobní, rodinné i komunitní úrovni.
Žena podporuje další ženy
Paní La Hla Aye Nu je buddhistka a žije v táboře Set Yone Su 3. Patří mezi první ženské dobrovolné hasičky v uprchlických táborech kolem Sittwe. Školením prošla už v roce 2013. Teď dělá facilitátorku ostatním ženám a dívkám a umožňuje jim společně sdílet traumata i problémy v táborovém životě.
Paní La pochází z vesnice Nazi, kde prodávala ovoce. Její vesnice byla vypálena a ona s celou rodinou musela odejít do tábora. V táboře se ale cítí celkem bezpečně. „Chtěla bych ale znovu svůj dům, svou práci, svůj bývalý život“ , říká se smutným úsměvem. Do programu požárních dobrovolníků se přihlásila, protože ji zajímá hašení požárů: „Oheň je velmi nebezpečný. Potřebujeme vědět, jak máme požáry hasit.“ Baví ji dělat osvětovou kampaň v domácnostech. Požáry vznikají totiž nejčastěji při vaření .
Hasičské jednotky i pravidla bezpečnosti
V 9 táborech z 21 jsou nyní zálo žní hasičské jednotky . Ty spolupracují s hasičskými brigádami a s vedením tábora. Ve všech táborech stojí billboardy s bezpečnostními pravidly .
Vyškolení dobrovolníci jsou důležití pro více než 100 000 lidí v táborech kolem Sittwe. Dobrovolníci jsou schopni zasahovat při požáru . K jejich práci patří osvětová kampaň , kdy navštěvují jednotlivé domácnosti a vysvětlují jejich členům, především ženám, jaké jsou zásady správného zacházení s ohněm.
Nezávislost humanitární pomoci
Diakonie i LWF Myanmar jsou křesťanské organizace . Většina zaměstnanců LWF Myanmar jsou buddhisté , vnitřní přesídlenci v uprchlických táborech jsou z velké části muslimové . Obě organizace poskytují pomoc lidem nezávisle na jejich vyznání, kultuře či rase . To je podmínka humanitární pomoci.
„…tábory jsou hodně blízko sebe; když prší a déšť bubnuje do vlnitého plechu, je to tak hlučné, že není slyšet vlastního slova; nemůžu dostat z hlavy vlnitý, vlnitý, vlnitý plech a já, což je průšvih, protože na mě mluví; blátivé uličky; na polích sytě zelená; dusno; živý ruch; na sai-qa zahalené ženy v šátcích, děti i muži s bradkou, s deštníky; dobytek; vodním buvolům odstřikují od kopyt kapky vody; malé kozy vypadají jako mláďata, ale nikde nejsou dospělé, takže je to asi standardní velikost; trochu feliniovské – černý kůň uprostřed silnice; svěží zelená kontrastuje s hnědými loužemi; občas někdo v těch kalužích chytá ryby; vojáci sedí v dešti u cesty a kouří; doutníky kouří i staré ženy; policisté vypadají jak skautský tábor se zbraněmi, je jim tak patnáct; na zemi občas rezavě červené cákance od betelu; skoro všichni mají zkažené zuby; na tváři mají cosi, co vypadá jako bláto a chrání to prý proti bzukům a slunci; skoro všichni mají žabky; silnice jsou s obrovskými výmoly, že zapadáme po nápravu; některé tábory zdání normálnosti; je tu poměrně klid; jen když se seběhnou děti, tak je veselo…“ ( Ilona Gajdíková, poznámky z cesty, srpen 2014)
