Na červencovou monitorovací cestu v prosinci navázala další návštěva Kambodže. Vrátili jsme se do provincií Kampong Chhnang a Kampong Speu, abychom společně se školami a místními partnery zhodnotili, jak se projekt rozvoje praktických dovedností promítá do každodenní výuky a hlavně do života studentů.

Ukázalo se, že to, co bylo v létě ještě intenzivním učením a zkoušením, dnes už na mnoha školách funguje jako běžná součást výuky.

Školy, které učí praxí

Všechny zapojené střední školy dnes aktivně využívají vybudované chovné stanice ryb. Studenti se starají o tilapie a sumce, sledují kvalitu vody, řeší krmení i prevenci nemocí. Výuka akvakultury tak nezůstává v učebnicích, ale odehrává se přímo „u rybníka“.

Zároveň se propojují jednotlivé části celého řetězce – od chovu ryb přes jejich zpracování až po sušení a balení potravin. Některé školy už přemýšlejí i nad tím, jak tyto dovednosti využít dlouhodobě, například jako základ školního podnikání nebo zdroj příjmů pro provoz výuky.

Studenti prezentují, co dokáží

Významným momentem byl School Trade Fair, veletrh studentských výrobků, kde mladí lidé sami představovali výsledky své práce – sušené rybí a ovocné produkty, postupy zpracování i celé výrobní procesy. Pro mnohé to byla první zkušenost s veřejnou prezentací, soutěží o kvalitu a obhajobou vlastní práce před odborníky i vrstevníky.

Zároveň zde studenti poprvé jasně viděli, že to, co se učí, má hodnotu i mimo školní lavice.

Propojení škol s univerzitou

Součástí monitorovací cesty byly také studijní návštěvy na Royal University of Agriculture v Phnom Penhu. Studenti z venkovských škol se dostali do laboratoří, výzkumných rybníků a akvárií a mohli si konkrétně představit, jak může jejich současná výuka vést k dalšímu studiu nebo profesní dráze.

Toto propojení funguje oběma směry – univerzita se díky projektu dostává blíž k praxi, školy zase získávají odborné zázemí a kontakty, které dříve chyběly.

Co dál?

Monitorovací cesta potvrdila, že projekt má skutečný dopad: studenti jsou motivovaní, učitelé spolu komunikují a školy se postupně osamostatňují. Zároveň se ukázalo, kde je potřeba pokračovat – například v rozvoji energeticky úspornějších řešení, dokončení hydroponických skleníků nebo dalším propojování výuky s reálnými možnostmi obživy.

Projekt technického a odborného vzdělávání (TVET) v Kambodži tak není jednorázovou pomocí, ale dlouhodobým procesem. Procesem, který dává mladým lidem dovednosti, sebevědomí a reálnou šanci ovlivnit svou budoucnost.